Living my dreams… :-)

Tak jsme se vydaly na cestu do divočiny. Ta ovšem netrvala dlouho. Svítilo nízké večerní sluníčko a Anja se rozhodla zastavit a najít v kufru moje polarizační sluneční brýle. Poté co jsme zastavily, jsme ale zjistily, že zpod kapoty se valí pára. Otevřely jsme kapotu a víčko od vody bylo otevřené, pára se valila odsud a celý motor byl zapářený. Anja zřejmě víčko nedotáhla, když naposledy doplňovala vodu, takže se voda holt vyvařila. Zkusily jsme auto nechat vychladnout a za chvíli popojet, ale protijedoucí auta na nás blikaly – asi se z nás valil mohutný dým, který ale zůstával za námi a my ho neviděly. Přikázala jsem Anje okamžitě zastavit, a zavolat mechanika. Naštěstí mě poslechla, a tak jsme nejprve odchytly první auto s pár amatéry, kteří nám alespoň poradili, mezi kterými vískami jsme zůstali zaseklí   To byla první fáze. Druhá fáze byla telefonát mechanikovi, který probíhal již potmě, a u kterého jsem se opravdu neubránila výbuchům smíchu. Probíhal zhruba tak, že Anja se skláněla s mapou u světla auta a snažila se správně vyslovit krkolomná jména těch dvou městeček (Dansdejl a Benksajt nebo tak nějak), poté pronesla – whereabout have we first noticed?… a po chvíli … our home is not in this country. No, opravdu jsem se vedla řezala smíchy. Za chvíli zastavilo další auto, v něm chlap jako hora, ale alespoň jsme pokročily, zjistil, že se nám netočí chladící ventilátory, a že nemáme skoro žádnou vodu (překvapivě ). Takže chudák jel pro vodu. Mezitím zastavilo další auto, měly jsme neskutečné štěstí, chlapík byl amatérský mechanik, taky to zkoumal a přišel  na další zajímavé věci. To už ale přijel zpátky chlapík s vodou a záhy po něm zavolaný mechanik z AA servisu. Takže jsme měli takovou malou přehřívací párty, dalo by se říci, shluklo se nás tam 5 lidí a 3 auta Zprávy ovšem nebyly tolik povzbudiví, poté, co profík auto prohlédl, prohlásil, že musí na vlek, zapínat motor ať nás už ani nenapadne, a že to vypadá, že bude celý motor v háji a že ani nebude stát za to ho opravovat. To nám tedy trochu spadla čelist, zvlášť anje, která do něj už investovala spoustu peněz. Řešení bylo ovšem následující, naše auto šlo na tah, jeden chlapík odjel, druhý chlapík řídil odtah, třetí chlapík řídil naše auto a já jsem řídila chlapíkovo auto poté, co se náš konvoj rozjel, anja pronesla – možná bysme měly jen jet v tomhle autě, co myslíš haha. No nic, spořádaně jsme dořídily do nejbližšího města, nechaly tam auto, přesedlaly ke chlapíkovi, který nám nabídl nocleh, a vydaly se na cestu. Bylo to bezpečné, protože řekl asi třem lidem adresu, kam jedeme, a kam má být odtaženo auto, takže jsme se nebály a nabídku rády přijaly. No a máme neskutečné štěstí v neštěstí, v autě se jen podělal heater (neptejte se mě co to je v češtině), oprava bude cca za 450 dolarů, a než se to opraví a vyřeší, jsme v krásném domečku, kde nám hodný chlapík podstrojuje, vaří pro nás, máme tu vše zadarmo k dispozici… Je to neuvěřitelné, že takoví lidi ještě vůbec existují Ale vskutku je to bezpečné, a moc milé Greg je docela zajímavý týpek, je mu 38, právě se začíná soudit se svou bývalou partnerkou o děti, a snaží se je získat do své péče. Zrovna dnes přišel z prvního soudního stání, byl celej chudák schlíplej a potřeboval se vypovídat. D9ky tomu máme přístup k zajímavým informacím, jako například nedávno bylo změněno NZ právo: a jakékoli uhození dítěte je trestné. Greg taky neumí téměř číst a psát kvůli dislexii, ale pracuje manuálně jako řidič kamionu, a vydělává si slušné peníze, a žije si opravdu pohodově prý to tady není taková rarita, že jsou lidé negramotní. No vypadá to, že si žije poměrně na úrovni, určitě třeba lépe, než rodina vysokoškoláků v čechách. Smutné.. No nic, každopádně, máme asi nahoře protekci, přestože mě hodně mrzí, že nám ubíhá čas a nestihneme toho holt tolik na nádherném západním pobřeží, máme kolem neskutečně hodné lidi, kteří nám pomáhají. Je to ale pravda. Jak se člověk sám chová, to se mu vrátí, a zatím to vychází

Zítra ráno už konečně vyrážíme směr wanaka, a konečně se vydat na trampovánííí hurááááá chtěly jsme na cascade saddle track, kterýžto je ovšem stále ještě zapadaný sněhem a doporučen jen jako mountaneering track, na což se necítíme, a nechceme utrácet za cepíny a mačky. Potom ale plánujeme ještě welcome flat – hot pools track, liverpool hut, možná jestli zvládnem mt cook či kousek abel tasmana, určitě ne celý. Doufám, že vše půjde dobře a opravdu se zítra k večeru vydáme na cestu. Stějně se samozřejmě na zéland musím vrátit, protože stovky nádherných míst teď nestihnu, ale i tak bych chtěla stihnout ještě co nejvíc. Uvidíme každopádně, everything has its reason

 Tak vs všechny moc zdravím z christchurch, a jedééém konečně pryč od netu, hurá naproti horách jezerům, fjordům, ledovcům, údolím a horským řekám…. !! Hurááá :) (vím že irituju všechny, kteří se teď učí na všechny zápačty a zkoušky.. ale pamatujte, já si to dření bohatě vybrala před tím Držím vám všem palce ať to zvládáte a ať si pak užijete krásné Vánoce!

Tak podávám čerstvé zprávy ze Sydney! Hned prvni vecer nas pri prochazce kolem Opera house uvitala salsa Cimz si u me Sydney opravdu splhlo! Bylo to celkove moc fajn, a hrozně mě překvapilo, jak „relaxed“ tohle čtyřmiolionové město je. Člověk by spíš řekl, že tady žije max. půl milionu lidí. Opravdu se tady moc nevidí znaky velkoměsta, lidi třeba ani nechodí moc extra hezky oblíkaní, což mě překvapilo. Zato všechny slečny nosí strašně vysoké podpatky, na kterých ale neumí chodit ) Vypadá to pak hodně vtipně, jedna dívčina se těsně přede mnou na chodníku i natáhla )
Sydney je taky neskutečně drahé, ceny byly skoro stejné jako na Zélandu – akorát že australský dolar je silnější měna . No, utratili jsme trochu víc, než jsme plánovali. Hlavně jsme pořád jedli zmrzlinu, protože ty vedra stály docela za to. Zažili jsme ale i chladné či deštivé dny, takže nevím, jestli je pravda, že Sydney je nejslunnější město světa.
Stihli jsme asi všechno podstatné, tedy ze všemožných turistických atrakcí. Hodně nás zklamala všude opěvovaná Bondi beach, na které jsme nebylo vůbec nic extra, až na to, že se tam všude prsili svalovci a předváděly rádoby modelky ) Byla to docela sranda, dokonce tam bylo „hřiště pro dospělé“, taková posilovna pod širým nebem, kolem které byl shromážděn shluk svalovců a shluk čumilů.
Stihli jsme ZOO, kterou nemůžu doporučit, mnohem lepší je jít jenom do Sydney Wildlife centre a do Akvária, kde člověk najde australská zvířátka. Koaly jsou neuvěřitelně roztomilé, klokani byli fajn, pokud se zrovna necpali vlastním trusem, a taky se mi strašně líbil wombat, asi jsem ho v životě před tím naživo neviděla Bohužel jsme neviděli ptakopyska, i když jsme se k jeho výběhu vrátili x-krát. Nejlepší zážitek bylo asi akvárium, kde se nám přímo nad hlavou proháněli ti největší žraloci, rejnoci a obrovské želvy!
A samozřejmě, Opera house je zvláště v noci romantická, stejně jako vyjížďky trajekty, které tady fungují jako normální městská doprava Rádi jsme se vždycky projeli, a moc se nám líbila Manly beach. Chtěla jsem si vyzkoušet surf, ale nakonec byly hodně velké vlny, před kterými mám respekt – obzvláště od Tongy Tak jsem si řekla, že na Zélandu budu mít ještě příležitostí dost a dost – a určitě levněji!
Běžná cena jídla v Sydney je cca 9 – 14 AUD, zmrzlina stojí kolem 5 AUD, no radši opravdu nepřepočítávat. Celou dobu jsem si namlouvala, že to jsou vlastně novozélandské dolary A přestože jsem měla ubytování zdarma, byl to docela drahý výlet. Myslím, že na dovču už do Sydney nepojedu )
Podívali jsme se i mimo Sydney, kam jinam než do Blue mountains. Věděla jsem, co nás čeká, tak jsem byla připravená že oproti Zélandu to bude rozdíl, ale ostatní chvílemi zklamaně pronášeli – hm, and thats it?.. Mně se ale Blue mountains líbily, je vidět, o kolik starší než Zéland tahle země je. Prochodili jsme se to tam, viděli skály – tři sestry (za Vaškových poznámek, jak jsou Čechy daleko hezčí ) a ony možná i jsou jen už jsem to trochu pozapomněla. A stejně, oproti Zélandu, krušné to budou návraty do Čech!
Dnes máme za sebou luxusní nocování na Christchurském letišti (mají tu zadarmo sprchy!! a rozložily jsme si tu karimatky. Ráno jsme jaksi zaspaly a zůstaly v letištní hale jediné spící , přičemž už tu byly mraky cestujících kolem Ale nikdo to tu nějak moc neřeší!
Anja tu teď právě vedle mě balí vánoční dárky (stále na letišti ), což mě přivádí do mírně vánoční nálady, kterou jinak ne a ne najít Přece jen v plavkách na pláži to člověku moc na mysl nepřijde ) No, a za chvíli už se vydáme směr divočina!! Trampování, huráááá!!! Moc se těším, pojedem podél Westcoast až na sever, k trajektu na severní ostrov, a pak už opravdu budou ty pravé Vánoce – na pláži v Bay of islands! ) Nejvíc se těším na surfování a plavání s delfíny, hurááá!
Tak vás všechny moc zdravím a asi se na dýl odebírám pryč od internetu! Mějte se fajn, a moc moc moc krásné Vánoce!!!

Ahojte vsichni, tak mam dalsi varku novinek. Bohuzel, snehova boure se vskutku vyradila a prinesla tolik snehu, ze nahore na Kepleru byly 3 metry snehu. Takze nam ho zavreli a my museli vymyslet nahradni program. Hrozne jsme se chteli vydat na Hmpridge track, ktery je take skvely, ale bohuzel, mista meli az presne o den pozdeji nez jsme potrebovali. To me teda hodne mrzelo, a asi se tam zkusim vratit v lednu! Rozhodli jsme se oddelit se s Vaskem od zbytku skupinky, ktera prece jen neni tak outdoorova a akcni jako my, a vydali se procestovat oblast kolem Green lake. ANja byla tak hodna, ze nas tam dovezla, a navic jsme potkali jednoho moc mileho pana, kteremu se nas zzelelo, a nechal nas prespat ve svem kempu jen za 10 dolaru za noc – nebyli jsme totiz schopni vyjet az uplne nahoru na planovane misto zacatku tracku, a celi schlipli se vratili zpatky s prosbou o nocleh ) Mysleli jsme na Anju, aby se dobre dostala zpatky domu, a zatim chroupali cookies, protoze jsme meli densy hlad )

Druhy den nas cekaly hodiny a hodiny lesem, mocaly a raselinisti a miliony kapradin. Bavilo me to tak prvni hodinum i kdyz nadhera to byla, ne ze ne :)) Zbytek jsem ale v duchu nadavala, co jsme si to vybrali za trasu, protoze vyhledy nikde, a pritom trasa dost narocna, same strme kopce, brodeni rek a prelezani mocalu. Kdyz jsme dosahli snehove hranice, prestala jsem v duchu nadavat a soustredila se na preziti ))  Protoze cesta byla plna tajici snehove brecky, ktera byla neskutecne kluzka Opravdu a doslova jsem se drapala zuby nehty a svahy zase sjizdela po zadku ) Dosla jsem tak s dvema kily bahna. Tenhle den byl pomerne narocny, protoze se nam ani jednomu nechtelo v te brecce zastavovat, takze jsme sli bez zastavky s plne nalozenymi batohy a hladovi celych 7 hodin, nez jsme konecne dosli k vymodlene chaticce. Ta byla zato utulna, u krasneho Green lake, a obklopena horami. Druhy den jsme se prodirali lesy a loukami, az jsme nakonec dosli na nejvyssi bod okolni krajiny, Mt. Burns, ze ktereho byl opravdu prekrasny vyhled na okolni hory, ktere nas opravdu obklopovaly ze vsech stran. Byli jsme z toho dost nadseni. Snehu bylo opet spouuusta. Cestou tam nas potkaly opravdu otravne louky, ktere nas ani jednoho nebavily, s obrovskymi trsy trav a dirami plnymi bahna ) Tak jsme se rozhodli, ze tudy se nam nechce vracet, a namirili si to primou cestou z Mt. Burns dolu offtrack Bylo to velmi dobrodruzne, ale fakt me to bavilo, docela jsme tam vyuzili lezecke schopnosti ) Ale usetrili jsme si tim mozna dobre dve hodiny. Treti den uz jsme se pouze vraceli dolu, s tim ze me zacalo zlobit koleno, potvora, ale Vasek gentlemantsky nesl ty nejtezsi veci aby mi ulehcil. Presto jsem ke konci cesty skakala skoro jako kulhavi zebraci z pohadek ) Take jsem si nemohla uz dovolit psi kusy pri vyhybani se mocalum, a namisto toho jsem rezignovala a za Vaskova potlesku jsem se prodirala bahnem, dvakrat mi v nem malem zustala noha az po koleno ) Vratila jsem se jako prase ) Ale stastna za nase outdoorove dobrodruzstvi Anja nas pote vyzvedla podle planu a zamirili jsme ubytovat se u kamarada Bena na farme, v uzasnem domecku s jeste uzasnejsimi vyhledy kolem.

Ben je nas spolecny znamy, a je hrozne fajn, stejne jako cela jeho rodina: maji 6 deti! a spoooustu ovci, krav a psu. Vecer jsme jeste meli fajn rozlucku s ne tolik outdoorovym zbytkem kamaradu, kteri bydleli v hostelu v Te Anau, bylo to moc fajn a vsichni mi budou chybet, beeee (lidicky ze Spanelska, US, Madarska, Nemecka, .. ) Ale co, vetsina je z Evropy, tak na sebe urcite jeste narazime Udelali pro nas vyyybornou veceri, pecene toasty a brownie s tvarohem, mnaaaam, o ten se strhla obrovska bitva a kazdy chtel kousek s nejvic tvarohem Ale byl to moc fajn vecer

 A ted uz jsme s Anju on our own A docela dobre se stale bavime, kvuli memu koleni ted spise relaxujeme a uzivame volna a prazdnin, ale stejne.. je tady opravdu nadherne a moc se mi nechce odjizdet. Fiordland je Fiordland..  Vcera jsem jeste stihla vyjizdku na koni, na kterou jsem se moc tesila, diky tomu ze je tady ted malo turistu, mela jsem vyjizdku dokonce soukromou, jenom ja s mistnim farmarem, spoustou zajimavych temat k rozhovoru, zajimavou zivotni filozofii, nadhernymi vyhledy a dobrymi cookies Ale zitra uz zvedame kotvy smer CHristchurch a Sydney. Budu vas informovat o dalsich, na chvili trochu civilizovanejsich dobrodruzstvich! Mejte se vsichni!!

Ahojte vsichni v CR, rozhodla jsem se pokracovat cesky, abych prece jen nasi materstinu nezapomnela !!
Dnes jenom rychle zpravy, prave jsme zdolali Routeburn track, byl naprosto uuuuuzasny a i to je jeste slabe slovo. Vsem se nam takrka splnily sny. Ja jsem hrozne chtela aby nam vyslo pocasi na chuzi po uboci hory druhy a treti den – coz vyslo ,a to naprosto perfektne, obloha skoro bez mracku. Take jsem touzila spatrit KIU horskeho papouska. Je desne roztomilej a sice jsme ho nepotkali na tracku, ale bylo jich cele hejno kolem tunelu u Mulford Soundu. Hrozne roztomile hopkaj, ale jsou to pry hrozny mrchy, k tomu navic chztry. No nevim, z autobusu vypadali roztomiloucce fakt
Vasek chtel desne mpc spatrit tucnaky, coz se mu povedlo pri projizdce lodi na nejznamejsim fjordu NZ – Milford Soundu, navic prestoze lilo jako z konve, Milford Sound byl nadherny, mysticky a tajuplny, s tisici vodopady a vodopadky. Navic jsme dostali zadarmo snidani, takze to vypadalo tak, ze jsme od toastu a musli behali na zad fotit a zase behali zpatky ) A opravdu nevedeli co driv Anja se naproti tomu vyzivala ve foceni vsemoznych kytek, kterych kolem bylo taky habadej, obzvlaste kapradiny a starobyly les asi vedly.
Jinak mam kaprosto uzasny stan za naprosto uzasnou cenu, neptejte se me jak jsem k nemu prisla, kazdopadne je opravdu muj a je skvelej! Da se pry vzit i na snih, no snad tohle nebudeme muset vyzkouset. Obecne ale camping sites jsou hezci mista nez huty, na Routeburnu jsme kempovali na nadherne louce, u reky, proti nam se tycila majestatni hora.. Druhy vecer v prastarem lese porostlem lisejniky a cim jeste, opravdu les jako z pohadky.. A treti noc – to uz jsme si protahovali Routeburn smerem na Greenstone track – na nadherne louce pod milionem hvezd.. Hmmmm, nadhera! Taky opevuju muj sleeping bag, ktery je az do minus 7 stupnu, je mi v nem krasne teplicko, zatimco Vasek chudak chvilema trochu klepe kosu ) Holt, New Zealanad nedba mc na rocni obdobi, obcas je vedro a obcas mraz (jednu noc na Routeburnu opravdu mrzlo!!) … a casto clovek chytne vsechny ctyri rocni obdobi v jednom dni!!

Ted zatim cekame, zda nam otevrou Kepler track, letos je na NZ nejvic snehu za poslednich 20 let, takze prestoze je normlane jaro, spousta tracku zustava zavrenych az do konce listopadu.. No uvidime, drzte nam palce !!! Nechce se nam totiz moc se placat nekde po udolich atd, chceme vyrazit do vysin, ale ty jsou bohuzel casto prave kvuli snehu zavrene.

Jinak si cestu zprijemnujeme zpevem, masazemi, samozrejme focenim, vymyslenim asi tak tisice prezdivek – protoze zazitku je spousta !! Budu se muset nekdy jeste vic rozepsat, anebo si psat papirovy denik, protoze tohle je fakt skoda zapomenout.. A prece jen, mam pred sebou jeste 2 mesice cestovani… To bych si urcite nepamatovala !

Moc moc moc vas vsechny zdravim!! A posilam novozelandsky svezi jarni vydousek! ))

Autumn is over the long leaves that love us,
And over the mice in the barley sheaves;
Yellow the leaves of the rowan above us,
And yellow the wet wild-strawberry leaves.

The hour of the waning of love has beset us,
And weary and worn are our sad souls now;
Let us part, ere the season of passion forget us,
With a kiss and a tear on thy drooping brow.

… that the fertile land in Europe and Asia is enriched by all the dead people who died during all the conflicts and wars…. Hmm, interesting, New Zealandish point of view

Today it was just amazing day, I think the weather was best since I´ve came to New Zealand. No clouds in the sky!! (well, there were two tiny ones ), the temperature aroun 15 C )  We are so lucky to experience such a great weather in the winter time, everyone just tells me it´s quite unusual for this period. But anyway the true is, that since I´ve come, we´ve had only a few rainy days!

Today we made a trip to Moeraki, which is a wonderful romantic beach with interesting oval-shaped boulders. We travelled together with Kate, my kiwi friend, one of the nicest persons I´ve ever met! It was wonderful, I had the chance to see how young New Zealand is I have never seen magma before. Those eruptive rocks were quite mystic and we had quite lots of fun while I was trying to climb it to make a photo at the top As well, we had a great lunch: a blue FISH (??) cannot remind the name at the moment )), served with the traditional PAUA SHELL, which is so typical for New Zealand. You can find jewellery and souvenirs made of it everywhere.

Yesterday we made another trip around Otago Peninsula, it was amazing, like in a fairy tale. It is so great that less than 1 hour of driving you can reach such wonderful scenery..

Great weekend! (just didn´t manage the studying but well, the night is long enough )

But anyway, to sum it up so far, there are so nice people in Dunedin, whether kiwis or many international people (without any order ), just what comes up to my mind, I have great friends from Denmark, Spain, Netherlands, Fiji, Bolivia, Peru, US, Canada, Austria, St.Vincent, Singapur, Malaysia, Yemen, China, …………… )

I didn´t expect that but there are so many great people here and it is just so enriching to get to know them more, discover where they come from and what their opinions and points of view are. Surprisingly, even the people from totally different country, environment and culture have sometimes so similar life philosophy!!

Already now I am sure I will never forget this seven (? ) months of my life, those wonderful people, this fairy-tale scenery, the God´s land!

Hi everybody, welcome here! I still haven´t decided whether to blog in Czech or English (or both?) ). Anyway there is SO MUCH to tell you )))))

I´ve been here for 1 month exactly and I´ve managed to experience so much great things here!

You´ll see …