Ahojte vsichni, tak mam dalsi varku novinek. Bohuzel, snehova boure se vskutku vyradila a prinesla tolik snehu, ze nahore na Kepleru byly 3 metry snehu. Takze nam ho zavreli a my museli vymyslet nahradni program. Hrozne jsme se chteli vydat na Hmpridge track, ktery je take skvely, ale bohuzel, mista meli az presne o den pozdeji nez jsme potrebovali. To me teda hodne mrzelo, a asi se tam zkusim vratit v lednu! 
Rozhodli jsme se oddelit se s Vaskem od zbytku skupinky, ktera prece jen neni tak outdoorova a akcni jako my, a vydali se procestovat oblast kolem Green lake. ANja byla tak hodna, ze nas tam dovezla, a navic jsme potkali jednoho moc mileho pana, kteremu se nas zzelelo, a nechal nas prespat ve svem kempu jen za 10 dolaru za noc – nebyli jsme totiz schopni vyjet az uplne nahoru na planovane misto zacatku tracku, a celi schlipli se vratili zpatky s prosbou o nocleh :)) Mysleli jsme na Anju, aby se dobre dostala zpatky domu, a zatim chroupali cookies, protoze jsme meli densy hlad :))
Druhy den nas cekaly hodiny a hodiny lesem, mocaly a raselinisti a miliony kapradin. Bavilo me to tak prvni hodinum i kdyz nadhera to byla, ne ze ne :)) Zbytek jsem ale v duchu nadavala, co jsme si to vybrali za trasu, protoze vyhledy nikde, a pritom trasa dost narocna, same strme kopce, brodeni rek a prelezani mocalu. Kdyz jsme dosahli snehove hranice, prestala jsem v duchu nadavat a soustredila se na preziti :))) Protoze cesta byla plna tajici snehove brecky, ktera byla neskutecne kluzka Opravdu a doslova jsem se drapala zuby nehty a svahy zase sjizdela po zadku :)) Dosla jsem tak s dvema kily bahna. Tenhle den byl pomerne narocny, protoze se nam ani jednomu nechtelo v te brecce zastavovat, takze jsme sli bez zastavky s plne nalozenymi batohy a hladovi celych 7 hodin, nez jsme konecne dosli k vymodlene chaticce. Ta byla zato utulna, u krasneho Green lake, a obklopena horami. Druhy den jsme se prodirali lesy a loukami, az jsme nakonec dosli na nejvyssi bod okolni krajiny, Mt. Burns, ze ktereho byl opravdu prekrasny vyhled na okolni hory, ktere nas opravdu obklopovaly ze vsech stran. Byli jsme z toho dost nadseni. Snehu bylo opet spouuusta. Cestou tam nas potkaly opravdu otravne louky, ktere nas ani jednoho nebavily, s obrovskymi trsy trav a dirami plnymi bahna :)) Tak jsme se rozhodli, ze tudy se nam nechce vracet, a namirili si to primou cestou z Mt. Burns dolu offtrack Bylo to velmi dobrodruzne, ale fakt me to bavilo, docela jsme tam vyuzili lezecke schopnosti :)) Ale usetrili jsme si tim mozna dobre dve hodiny. Treti den uz jsme se pouze vraceli dolu, s tim ze me zacalo zlobit koleno, potvora, ale Vasek gentlemantsky nesl ty nejtezsi veci aby mi ulehcil. Presto jsem ke konci cesty skakala skoro jako kulhavi zebraci z pohadek :)) Take jsem si nemohla uz dovolit psi kusy pri vyhybani se mocalum, a namisto toho jsem rezignovala a za Vaskova potlesku jsem se prodirala bahnem, dvakrat mi v nem malem zustala noha az po koleno :)) Vratila jsem se jako prase :)) Ale stastna za nase outdoorove dobrodruzstvi Anja nas pote vyzvedla podle planu a zamirili jsme ubytovat se u kamarada Bena na farme, v uzasnem domecku s jeste uzasnejsimi vyhledy kolem.
Ben je nas spolecny znamy, a je hrozne fajn, stejne jako cela jeho rodina: maji 6 deti! a spoooustu ovci, krav a psu. Vecer jsme jeste meli fajn rozlucku s ne tolik outdoorovym zbytkem kamaradu, kteri bydleli v hostelu v Te Anau, bylo to moc fajn a vsichni mi budou chybet, beeee (lidicky ze Spanelska, US, Madarska, Nemecka, .. ) Ale co, vetsina je z Evropy, tak na sebe urcite jeste narazime Udelali pro nas vyyybornou veceri, pecene toasty a brownie s tvarohem, mnaaaam, o ten se strhla obrovska bitva a kazdy chtel kousek s nejvic tvarohem Ale byl to moc fajn vecer
A ted uz jsme s Anju on our own A docela dobre se stale bavime, kvuli memu koleni ted spise relaxujeme a uzivame volna a prazdnin, ale stejne.. je tady opravdu nadherne a moc se mi nechce odjizdet. Fiordland je Fiordland.. Vcera jsem jeste stihla vyjizdku na koni, na kterou jsem se moc tesila, diky tomu ze je tady ted malo turistu, mela jsem vyjizdku dokonce soukromou, jenom ja s mistnim farmarem, spoustou zajimavych temat k rozhovoru, zajimavou zivotni filozofii, nadhernymi vyhledy a dobrymi cookies Ale zitra uz zvedame kotvy smer CHristchurch a Sydney. Budu vas informovat o dalsich, na chvili trochu civilizovanejsich dobrodruzstvich! Mejte se vsichni!!
Taky opevuju muj sleeping bag, ktery je az do minus 7 stupnu, je mi v nem krasne teplicko, zatimco Vasek chudak chvilema trochu klepe kosu :-)) Holt, New Zealanad nedba mc na rocni obdobi, obcas je vedro a obcas mraz (jednu noc na Routeburnu opravdu mrzlo!!) … a casto clovek chytne vsechny ctyri rocni obdobi v jednom dni!!