Tak jsme se vydaly na cestu do divočiny. Ta ovšem netrvala dlouho. Svítilo nízké večerní sluníčko a Anja se rozhodla zastavit a najít v kufru moje polarizační sluneční brýle. Poté co jsme zastavily, jsme ale zjistily, že zpod kapoty se valí pára. Otevřely jsme kapotu a víčko od vody bylo otevřené, pára se valila odsud a celý motor byl zapářený. Anja zřejmě víčko nedotáhla, když naposledy doplňovala vodu, takže se voda holt vyvařila. Zkusily jsme auto nechat vychladnout a za chvíli popojet, ale protijedoucí auta na nás blikaly – asi se z nás valil mohutný dým, který ale zůstával za námi a my ho neviděly. Přikázala jsem Anje okamžitě zastavit, a zavolat mechanika. Naštěstí mě poslechla, a tak jsme nejprve odchytly první auto s pár amatéry, kteří nám alespoň poradili, mezi kterými vískami jsme zůstali zaseklí   To byla první fáze. Druhá fáze byla telefonát mechanikovi, který probíhal již potmě, a u kterého jsem se opravdu neubránila výbuchům smíchu. Probíhal zhruba tak, že Anja se skláněla s mapou u světla auta a snažila se správně vyslovit krkolomná jména těch dvou městeček (Dansdejl a Benksajt nebo tak nějak), poté pronesla – whereabout have we first noticed?… a po chvíli … our home is not in this country. No, opravdu jsem se vedla řezala smíchy. Za chvíli zastavilo další auto, v něm chlap jako hora, ale alespoň jsme pokročily, zjistil, že se nám netočí chladící ventilátory, a že nemáme skoro žádnou vodu (překvapivě ). Takže chudák jel pro vodu. Mezitím zastavilo další auto, měly jsme neskutečné štěstí, chlapík byl amatérský mechanik, taky to zkoumal a přišel  na další zajímavé věci. To už ale přijel zpátky chlapík s vodou a záhy po něm zavolaný mechanik z AA servisu. Takže jsme měli takovou malou přehřívací párty, dalo by se říci, shluklo se nás tam 5 lidí a 3 auta Zprávy ovšem nebyly tolik povzbudiví, poté, co profík auto prohlédl, prohlásil, že musí na vlek, zapínat motor ať nás už ani nenapadne, a že to vypadá, že bude celý motor v háji a že ani nebude stát za to ho opravovat. To nám tedy trochu spadla čelist, zvlášť anje, která do něj už investovala spoustu peněz. Řešení bylo ovšem následující, naše auto šlo na tah, jeden chlapík odjel, druhý chlapík řídil odtah, třetí chlapík řídil naše auto a já jsem řídila chlapíkovo auto poté, co se náš konvoj rozjel, anja pronesla – možná bysme měly jen jet v tomhle autě, co myslíš haha. No nic, spořádaně jsme dořídily do nejbližšího města, nechaly tam auto, přesedlaly ke chlapíkovi, který nám nabídl nocleh, a vydaly se na cestu. Bylo to bezpečné, protože řekl asi třem lidem adresu, kam jedeme, a kam má být odtaženo auto, takže jsme se nebály a nabídku rády přijaly. No a máme neskutečné štěstí v neštěstí, v autě se jen podělal heater (neptejte se mě co to je v češtině), oprava bude cca za 450 dolarů, a než se to opraví a vyřeší, jsme v krásném domečku, kde nám hodný chlapík podstrojuje, vaří pro nás, máme tu vše zadarmo k dispozici… Je to neuvěřitelné, že takoví lidi ještě vůbec existují Ale vskutku je to bezpečné, a moc milé Greg je docela zajímavý týpek, je mu 38, právě se začíná soudit se svou bývalou partnerkou o děti, a snaží se je získat do své péče. Zrovna dnes přišel z prvního soudního stání, byl celej chudák schlíplej a potřeboval se vypovídat. D9ky tomu máme přístup k zajímavým informacím, jako například nedávno bylo změněno NZ právo: a jakékoli uhození dítěte je trestné. Greg taky neumí téměř číst a psát kvůli dislexii, ale pracuje manuálně jako řidič kamionu, a vydělává si slušné peníze, a žije si opravdu pohodově prý to tady není taková rarita, že jsou lidé negramotní. No vypadá to, že si žije poměrně na úrovni, určitě třeba lépe, než rodina vysokoškoláků v čechách. Smutné.. No nic, každopádně, máme asi nahoře protekci, přestože mě hodně mrzí, že nám ubíhá čas a nestihneme toho holt tolik na nádherném západním pobřeží, máme kolem neskutečně hodné lidi, kteří nám pomáhají. Je to ale pravda. Jak se člověk sám chová, to se mu vrátí, a zatím to vychází

Zítra ráno už konečně vyrážíme směr wanaka, a konečně se vydat na trampovánííí hurááááá chtěly jsme na cascade saddle track, kterýžto je ovšem stále ještě zapadaný sněhem a doporučen jen jako mountaneering track, na což se necítíme, a nechceme utrácet za cepíny a mačky. Potom ale plánujeme ještě welcome flat – hot pools track, liverpool hut, možná jestli zvládnem mt cook či kousek abel tasmana, určitě ne celý. Doufám, že vše půjde dobře a opravdu se zítra k večeru vydáme na cestu. Stějně se samozřejmě na zéland musím vrátit, protože stovky nádherných míst teď nestihnu, ale i tak bych chtěla stihnout ještě co nejvíc. Uvidíme každopádně, everything has its reason

 Tak vs všechny moc zdravím z christchurch, a jedééém konečně pryč od netu, hurá naproti horách jezerům, fjordům, ledovcům, údolím a horským řekám…. !! Hurááá  (vím že irituju všechny, kteří se teď učí na všechny zápačty a zkoušky.. ale pamatujte, já si to dření bohatě vybrala před tím Držím vám všem palce ať to zvládáte a ať si pak užijete krásné Vánoce!

Tak podávám čerstvé zprávy ze Sydney! Hned prvni vecer nas pri prochazce kolem Opera house uvitala salsa Cimz si u me Sydney opravdu splhlo! Bylo to celkove moc fajn, a hrozně mě překvapilo, jak „relaxed“ tohle čtyřmiolionové město je. Člověk by spíš řekl, že tady žije max. půl milionu lidí. Opravdu se tady moc nevidí znaky velkoměsta, lidi třeba ani nechodí moc extra hezky oblíkaní, což mě překvapilo. Zato všechny slečny nosí strašně vysoké podpatky, na kterých ale neumí chodit :-)) Vypadá to pak hodně vtipně, jedna dívčina se těsně přede mnou na chodníku i natáhla :-))
Sydney je taky neskutečně drahé, ceny byly skoro stejné jako na Zélandu – akorát že australský dolar je silnější měna . No, utratili jsme trochu víc, než jsme plánovali. Hlavně jsme pořád jedli zmrzlinu, protože ty vedra stály docela za to. Zažili jsme ale i chladné či deštivé dny, takže nevím, jestli je pravda, že Sydney je nejslunnější město světa.
Stihli jsme asi všechno podstatné, tedy ze všemožných turistických atrakcí. Hodně nás zklamala všude opěvovaná Bondi beach, na které jsme nebylo vůbec nic extra, až na to, že se tam všude prsili svalovci a předváděly rádoby modelky :-)) Byla to docela sranda, dokonce tam bylo „hřiště pro dospělé“, taková posilovna pod širým nebem, kolem které byl shromážděn shluk svalovců a shluk čumilů.
Stihli jsme ZOO, kterou nemůžu doporučit, mnohem lepší je jít jenom do Sydney Wildlife centre a do Akvária, kde člověk najde australská zvířátka. Koaly jsou neuvěřitelně roztomilé, klokani byli fajn, pokud se zrovna necpali vlastním trusem, a taky se mi strašně líbil wombat, asi jsem ho v životě před tím naživo neviděla Bohužel jsme neviděli ptakopyska, i když jsme se k jeho výběhu vrátili x-krát. Nejlepší zážitek bylo asi akvárium, kde se nám přímo nad hlavou proháněli ti největší žraloci, rejnoci a obrovské želvy!
A samozřejmě, Opera house je zvláště v noci romantická, stejně jako vyjížďky trajekty, které tady fungují jako normální městská doprava Rádi jsme se vždycky projeli, a moc se nám líbila Manly beach. Chtěla jsem si vyzkoušet surf, ale nakonec byly hodně velké vlny, před kterými mám respekt – obzvláště od Tongy Tak jsem si řekla, že na Zélandu budu mít ještě příležitostí dost a dost – a určitě levněji!
Běžná cena jídla v Sydney je cca 9 – 14 AUD, zmrzlina stojí kolem 5 AUD, no radši opravdu nepřepočítávat. Celou dobu jsem si namlouvala, že to jsou vlastně novozélandské dolary A přestože jsem měla ubytování zdarma, byl to docela drahý výlet. Myslím, že na dovču už do Sydney nepojedu :-))
Podívali jsme se i mimo Sydney, kam jinam než do Blue mountains. Věděla jsem, co nás čeká, tak jsem byla připravená že oproti Zélandu to bude rozdíl, ale ostatní chvílemi zklamaně pronášeli – hm, and thats it?.. Mně se ale Blue mountains líbily, je vidět, o kolik starší než Zéland tahle země je. Prochodili jsme se to tam, viděli skály – tři sestry (za Vaškových poznámek, jak jsou Čechy daleko hezčí :-)) a ony možná i jsou jen už jsem to trochu pozapomněla. A stejně, oproti Zélandu, krušné to budou návraty do Čech!
Dnes máme za sebou luxusní nocování na Christchurském letišti (mají tu zadarmo sprchy!! a rozložily jsme si tu karimatky. Ráno jsme jaksi zaspaly a zůstaly v letištní hale jediné spící , přičemž už tu byly mraky cestujících kolem Ale nikdo to tu nějak moc neřeší!
Anja tu teď právě vedle mě balí vánoční dárky (stále na letišti ), což mě přivádí do mírně vánoční nálady, kterou jinak ne a ne najít Přece jen v plavkách na pláži to člověku moc na mysl nepřijde :-)) No, a za chvíli už se vydáme směr divočina!! Trampování, huráááá!!! Moc se těším, pojedem podél Westcoast až na sever, k trajektu na severní ostrov, a pak už opravdu budou ty pravé Vánoce – na pláži v Bay of islands! :-)) Nejvíc se těším na surfování a plavání s delfíny, hurááá!
Tak vás všechny moc zdravím a asi se na dýl odebírám pryč od internetu! Mějte se fajn, a moc moc moc krásné Vánoce!!!