Tak jsme se vydaly na cestu do divočiny. Ta ovšem netrvala dlouho. Svítilo nízké večerní sluníčko a Anja se rozhodla zastavit a najít v kufru moje polarizační sluneční brýle. Poté co jsme zastavily, jsme ale zjistily, že zpod kapoty se valí pára. Otevřely jsme kapotu a víčko od vody bylo otevřené, pára se valila odsud a celý motor byl zapářený. Anja zřejmě víčko nedotáhla, když naposledy doplňovala vodu, takže se voda holt vyvařila. Zkusily jsme auto nechat vychladnout a za chvíli popojet, ale protijedoucí auta na nás blikaly – asi se z nás valil mohutný dým, který ale zůstával za námi a my ho neviděly. Přikázala jsem Anje okamžitě zastavit, a zavolat mechanika. Naštěstí mě poslechla, a tak jsme nejprve odchytly první auto s pár amatéry, kteří nám alespoň poradili, mezi kterými vískami jsme zůstali zaseklí   To byla první fáze. Druhá fáze byla telefonát mechanikovi, který probíhal již potmě, a u kterého jsem se opravdu neubránila výbuchům smíchu. Probíhal zhruba tak, že Anja se skláněla s mapou u světla auta a snažila se správně vyslovit krkolomná jména těch dvou městeček (Dansdejl a Benksajt nebo tak nějak), poté pronesla – whereabout have we first noticed?… a po chvíli … our home is not in this country. No, opravdu jsem se vedla řezala smíchy. Za chvíli zastavilo další auto, v něm chlap jako hora, ale alespoň jsme pokročily, zjistil, že se nám netočí chladící ventilátory, a že nemáme skoro žádnou vodu (překvapivě ). Takže chudák jel pro vodu. Mezitím zastavilo další auto, měly jsme neskutečné štěstí, chlapík byl amatérský mechanik, taky to zkoumal a přišel  na další zajímavé věci. To už ale přijel zpátky chlapík s vodou a záhy po něm zavolaný mechanik z AA servisu. Takže jsme měli takovou malou přehřívací párty, dalo by se říci, shluklo se nás tam 5 lidí a 3 auta Zprávy ovšem nebyly tolik povzbudiví, poté, co profík auto prohlédl, prohlásil, že musí na vlek, zapínat motor ať nás už ani nenapadne, a že to vypadá, že bude celý motor v háji a že ani nebude stát za to ho opravovat. To nám tedy trochu spadla čelist, zvlášť anje, která do něj už investovala spoustu peněz. Řešení bylo ovšem následující, naše auto šlo na tah, jeden chlapík odjel, druhý chlapík řídil odtah, třetí chlapík řídil naše auto a já jsem řídila chlapíkovo auto poté, co se náš konvoj rozjel, anja pronesla – možná bysme měly jen jet v tomhle autě, co myslíš haha. No nic, spořádaně jsme dořídily do nejbližšího města, nechaly tam auto, přesedlaly ke chlapíkovi, který nám nabídl nocleh, a vydaly se na cestu. Bylo to bezpečné, protože řekl asi třem lidem adresu, kam jedeme, a kam má být odtaženo auto, takže jsme se nebály a nabídku rády přijaly. No a máme neskutečné štěstí v neštěstí, v autě se jen podělal heater (neptejte se mě co to je v češtině), oprava bude cca za 450 dolarů, a než se to opraví a vyřeší, jsme v krásném domečku, kde nám hodný chlapík podstrojuje, vaří pro nás, máme tu vše zadarmo k dispozici… Je to neuvěřitelné, že takoví lidi ještě vůbec existují Ale vskutku je to bezpečné, a moc milé Greg je docela zajímavý týpek, je mu 38, právě se začíná soudit se svou bývalou partnerkou o děti, a snaží se je získat do své péče. Zrovna dnes přišel z prvního soudního stání, byl celej chudák schlíplej a potřeboval se vypovídat. D9ky tomu máme přístup k zajímavým informacím, jako například nedávno bylo změněno NZ právo: a jakékoli uhození dítěte je trestné. Greg taky neumí téměř číst a psát kvůli dislexii, ale pracuje manuálně jako řidič kamionu, a vydělává si slušné peníze, a žije si opravdu pohodově prý to tady není taková rarita, že jsou lidé negramotní. No vypadá to, že si žije poměrně na úrovni, určitě třeba lépe, než rodina vysokoškoláků v čechách. Smutné.. No nic, každopádně, máme asi nahoře protekci, přestože mě hodně mrzí, že nám ubíhá čas a nestihneme toho holt tolik na nádherném západním pobřeží, máme kolem neskutečně hodné lidi, kteří nám pomáhají. Je to ale pravda. Jak se člověk sám chová, to se mu vrátí, a zatím to vychází

Zítra ráno už konečně vyrážíme směr wanaka, a konečně se vydat na trampovánííí hurááááá chtěly jsme na cascade saddle track, kterýžto je ovšem stále ještě zapadaný sněhem a doporučen jen jako mountaneering track, na což se necítíme, a nechceme utrácet za cepíny a mačky. Potom ale plánujeme ještě welcome flat – hot pools track, liverpool hut, možná jestli zvládnem mt cook či kousek abel tasmana, určitě ne celý. Doufám, že vše půjde dobře a opravdu se zítra k večeru vydáme na cestu. Stějně se samozřejmě na zéland musím vrátit, protože stovky nádherných míst teď nestihnu, ale i tak bych chtěla stihnout ještě co nejvíc. Uvidíme každopádně, everything has its reason

 Tak vs všechny moc zdravím z christchurch, a jedééém konečně pryč od netu, hurá naproti horách jezerům, fjordům, ledovcům, údolím a horským řekám…. !! Hurááá  (vím že irituju všechny, kteří se teď učí na všechny zápačty a zkoušky.. ale pamatujte, já si to dření bohatě vybrala před tím Držím vám všem palce ať to zvládáte a ať si pak užijete krásné Vánoce!